Ve sporu o dědictví rozhoduje to, co dokážete doložit.

Když spoludědic zamlčí něco, co do pozůstalosti patří, nejtěžší obvykle není pochopit, co se stalo, ale doložit to. Jedním dokumentem se to podaří jen výjimečně, téměř vždy řetězcem nepřímých důkazů, které ukazují stejným směrem.

Řízení o pozůstalosti, tedy dědické řízení, vede notář jako soudní komisař. § 172 odst. 2 věta druhá zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví: „Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.“ Spor o takový majetek se pak řeší žalobou u soudu a tam rozhodují důkazy.

Zapečetěný balíček uspořádá to, co už máte, právě do takového řetězce nepřímých důkazů. Zprávy jsou seřazené v pořadí odeslání a každý sdílený soubor zůstává tam, kde se v konverzaci objevil. V přepisu jsou spočítané přílohy, na které zprávy odkazují, a porovnané se soubory, které v exportu skutečně jsou. Smazané zprávy jsou zaznamenané a přiřazené odesílateli a časové razítko se vztahuje na celek. Samotný snímek obrazovky neposkytne ani jeden z těchto nepřímých důkazů. Očíslovaný přepis jich poskytne několik, v jednom dokumentu, na který se advokát může odvolávat řádek po řádku.

O tom, kdy a v jaké podobě se tyto podklady do řízení dostanou, rozhodujete vy se svým advokátem, který ví, kdy má který dokument největší váhu.

Mnoho sporů o dědictví se točí kolem slibu, který se nikdy nedostal do závěti. Maminka říkala, že můžete v domě zůstat, a vy jste se tam s důvěrou v ten slib vrátili, abyste se o ni starali. U notáře není nic, ale ve skupině něco je: samotný slib, reakce bratra, který nic nenamítl, a roky, kdy se k tomu už nikdo nevracel.

Je to řada zpráv s daty, s reakcemi všech, kdo u toho byli, a s mlčením, které následovalo. Taková řada má jinou váhu, když přijde k soudu úplná a opatřená datem, než když se skládá ze čtyř snímků obrazovky, u kterých se protistrana ptá, kde je zbytek. Jak funguje dohoda v chatu jako důkaz, popisujeme na stránce o dohodě na WhatsAppu jako důkazu.

Důkazy hodnotí soud. My se staráme o to, aby se debata netočila kolem podoby, v jaké je předkládáte, ale kolem toho, co v nich stojí.

V konverzaci se odkazovalo na 165 sdílených souborů, balíček jich obsahoval 158. Tento rozdíl uvádíme v přepisu spolu s čísly zpráv, ve kterých se o chybějících souborech mluví, protože nám nepřísluší rozhodovat, co znamená. Smazaných zpráv bylo 17: 13 na straně protistrany a 4 z účtu, ze kterého byl export pořízen. I ty čtyři vlastní jsou v přepisu uvedené, a právě to dodává zbytku věrohodnost.

Export nebyl bez háčků. Telefon, ze kterého byl pořízen, byl nastavený na jiný jazyk, než jakým spolu rodina mluvila. Řádky, které aplikace přidává sama, proto byly v tomto jazyce a data zpráv byla zapsaná ve formátu obvyklém pro region nastavený v telefonu. Z dat samotných jsme určili, jaký formát byl použit, místo abychom ho předpokládali, a zaznamenali jsme dva případy, kdy má zpráva dřívější čas než zpráva předchozí.

Než jsme balíček odeslali, dvakrát jsme ho interně prošli, z toho jednou očima advokáta protistrany, abychom viděli, kde by na něj zaútočil.